Po nástupu komunistického režimu byl správcem Štekrových mlýnů Československý stát. V Horním Štekrově Mlýně byla zřízena plemenná stanice býků. V roce 1965 byl předán tento objekt státní veterinární správě a byla zde uvedena do provozu Okresní veterinární nemocnice.
V roce 1990 získala Štekrův Mlýn rodina Čapkova a o dva roky později, v roce 1992, byli na Štekrův Mlýn přivezeni koně. Chovají se zde čeští teplokrevní koně Equus Kinský, které získala paní Miroslava Čapková v restituci po svém otci panu Josefu Fryntovi. Tento chov založil Josef Frynta ve svém rodišti v Ruseku u Hradce Králové v roce 1945. Zakladatelem chovu se stali klisna Lucka z vlastního chovu J. Frynty po hanoverském hřebci 350 Šach mat a plavý hřebec Cesar, kterého J. Frynta koupil z chovu hraběte Kinského z Chlumce nad Cidlinou. Tím se stal jediným pokračovatelem C linie Equus Kinský v našem státě. J. Frynta tento chov úspěšně rozvíjel až do roku 1959. Poté připadl celý chov státu a byl převeden do hříbárny Třebeš u Hradce Králové. V roce 1963 byli koně převezeni do státního statku Svobodné Dvory. V té době bylo několik hřebců zařazeno do státního chovu a jejich potomci působí na našich připouštěcích stanicích dodnes. Díky těmto hřebcům vznikly i další linie chovu koní Equus Kinský.
Nyní se na Štekrově Mlýně rodina Čapkova věnuje jezdeckému sportu a chovu koní. V jejich výcvikové stáji se rodí nové drezurní, ale i skokové naděje. Areál se po mnohých úpravách vyvinul v moderní výcvikové středisko s drezurním obdélníkem a lonžovacím kruhem. Stále zde vládne přívětivá rodinná atmosféra a hosté zde mohou nejen využít rekreačního ježdění na koních, ale se i občerstvit v tradiční restauraci. Kdo chce strávit dovolenou v Západních Čechách a obdivovat památky v okolí, může využít ubytování v penzionu, který je součástí Štekrova Mlýna.
Z historie Štekrových Mlýnů u Františkových Lázní od Aloise Johna
(1927, Egerländer Mühlenheft)
Štekrovy mlýny patří k nejoblíbenějším výletním místům v nejbližším okolí Františkových Lázní. Lázeňští hosté je navštěvují rádi zejména v horkých červencových a srpnových dnech. Kromě oblíbených nápojů tam lze dostat kávu, mléko, čokoládu, znamenitý chléb s máslem, čas od času pstruha nebo rybu. Blízký, olšemi hustě obklopený rybník, láká k projížďce na loďce a o něco výše položené lesní údolí Leithental patří svojí neporušenou tišinou a zamlklou romantikou k zážitkům z přírody, které jsou čím dál vzácnější.
Leithentálský potok, jenž pramení pod Házlovem spěchá kolem Růžové mýtiny s mlýnicí a protéká šťavnatě zeleným údolím, aby pak pod jménem Kachní potok vyústil do rybníka Sirmitzových. Na tomto potoce leží Štekrovy mlýny, patřící k blízké vesnici Horní Lomany – horní a dolní Štekrův mlýn. Na tomto tichém pozemku se však už dlouho žádné mlýnské kolo netočí a už vlastně nic nepřipomíná, že zde žily generace mlynářů, pouze Štekrovy mlýny, neboť poslední zpráva o tomto rodu je uvedená v daňových knihách a ve smlouvách. Už v roce 1540 se objevuje na Horním mlýně nějaký Jakob Netsch v roli mlynáře.
Dále následují Hans Netsch (1550), Michl Ludwig (do roku 1625), Urban Müller (od roku 1625), Kaspar Döberl (1670), Georg Schöner (1700). Dcera Anna Schönerová si 12.10.1706 bere za muže Kristophera Kradera (Grantha), čímž se mlýn dostává do majetku Kraderů, než poslední z nich jménem Vincenc Krader umírá 16.12.1914. Tento rod vlastnil mlýn přes 200 let. Z této rodiny je zmiňován učitel Balthasar Krader v roce 1742 ve Svatém Jodoku u Chebu a pak v roce 1753 ve Svaté Anně. Dále je to Niklas Krader, mistr truhlářský ve Františkových Lázních, který koupil 14.3.1814 od svého předchůdce dům Anglický dvůr – Č. 26 (uvedeno ve Františkolázeňské pozemkové knize I, 335). Mlýn se přestal používat k původnímu účelu za Mathese Kradera („Gstöcker Matz“) a na jeho místě byla v 60. letech minulého století otevřena restaurace v pravém Egerlandském stylu.
Byla vyhledávána s oblibou, avšak po smrti posledního člena rodu Kraderových přešlo do jiných rukou a už neexistuje.
K jeho mlýnu patří 17 jiter a 33 metrů čtverečních lesa, dále rybník, u nějž se lázeňští hosté rádi zabavují rybami. Podává se káva, smetana a mléko.
Také dolní mlýn, jenž patřil hradnímu hrabství Cheb, dosahuje vysokého věku. V daňových knihách se objevují vlastníci: Hans Wursche (1545), Erhart Stöcker (1573 – odtud může pocházet jméno Štekrovy mlýny), Kaspar Plank (1600), Andreas Mähner (1615), Simon Kunz (1625), Hans Ehrsamb (1633), Erhart Nötsch (1650), Georg Nötsch (1670), Adam Werner (do 1689), Martin Höllering, Friedrich a Andreas Zimmermannovi (do roku 1746). Pak následují další Zimmermannovi až po Bartla Zimmermanna (
Gstöcker Bartl), který zemřel 22.8.1909. Od roku 1882 převzal vlastnictví jeho synovec Johann Biedermann z Ottengrünu.
Začátky tvoření výletního místa pro františkolázeňské hosty jsou tedy už poměrně staré. Město Františkovy Lázně udělalo také co bylo v jeho silách, aby udrželo v pořádku cesty, zřídilo lavičky k sezení atd. Starší „Průvodce Františkovými Lázněmi” F. A. Reusch (1794) a Hofer (1799) se nezmiňují ještě o Štekrových mlýnech jako o výletním místě.
Teprve Asann ve svém díle „Minerální vody ve Františkových Lázních u Chebu“ (Berlin 1822) zmiňuje na str. 24 ,,Gestöckig“ a shledává tu „půvabné stinné údolí a přátelské pohoštění“. Také Dr. Conrath („O nových lázeňských zařízeních ve Františkových Lázních, Praha 1830, str. 79 a Dr. F.X. Lautner („Lázně císaře Františka a jejich léčivé prameny“, Cheb 1814, str. 241), jenž vyzvedává příjemné pěší úseky, přátelské údolí, půvabné místo k odpočinku v osvěžujícím stínu zelenajících stromů.
Mlýn a stará obytná budova vyhořely 30.10.1888 a mlýn byl od té doby opuštěn. V šedesátých letech byl dolní mlýn místem schůzek přátel egerlandské písně. Profesor Adam Wolf zmiňuje v předmluvě ke knihám „Lidové písně Egerlandu“ a „Z deníku lázeňského hosta“, že přátelé lidového zpěvu zde v roce 1865 a 1866 trávili příjemné večery. Zpívalo se při zvucích dud. Také lázeňští hosté hojně přicházeli a kreslili pěkné skupiny stromů, zrcadlící se spolu s budovami v rybníce.
Egerlandská krojovaná slavnost na Štekrových mlýnech (viz „Unser Egerland“, XXXIV 1921, str. 55), by mohla platit za hezké obnovení staré egerlandské tradice. Prvním, kdo uznal tiché lesní pozemky tam nahoře nad Štekrovými mlýny za vhodné pro lázeňské hosty jako výletní a odpočinkové místo, byl františkolázeňský klempířský mistr Emanuel Hönnt, který ve své žádosti ze 30.7.1829 „za účelem pobavení lázeňských hostů“ zamýšlel postavit tzv. Švýcarskou boudu, pokud by mu město dalo slevu na dřevo z blízkého Himmelreichského lesa a zakázalo stavbu podobného místa v okruhu čtvrthodiny chůze od města. Krajský úřad povolil projekt, stejně jako zřízení biliáru, pouze chtěl, aby byla cesta ke Štekrovým mlýnům osázená stromy. Město se však k tomu postavilo zcela odmítavě. Nakonec Hönnl stáhl svoji žádost dobrovolně zpět (městský archiv, Františkovy Lázně, svazek 5a). Leithentálské údolí se Štekrovými mlýny je ještě dnes oblíbeným výletním místem.
Za jarního tání nezřídka vystupuje potok ze svých břehů, šumění jeho záplavy se nese v dáli. Všechny louky a také oba mlýny bývají často zaplaveny. V létě se lesy hemží těmi, kdo se chtějí vykoupat – ať už jsou to děti a dospělí, sbírající borůvky, nebo ženy sbírající suché klestí. Na konci je žulový lom, patřící městu Františkovy Lázně. Od roku 1865 a 66 se kolem mlýnů táhne v nesčetných zákrutách k hranicím saská a bavorská železnice. Zastávka, která byla zřízena v roce 1883 u Horního mlýna, byla bohužel po světové válce zrušena. Dnes už nic nepřipomíná, že zde svého času klapaly mlýny.
Také dějiny šly mimo tyto tiché pozemky a skoro nic dějinně zajímavého se zde neudálo. Pouze jednou – 9.5.1838 provedla soudní komise domovní prohlídku v Horním mlýně u mlynáře Georga Adama Kradera. Byli na stopě hledačům pokladů, kteří chtěli kopat v okolí Františkových Lázní v jednom. cca hodinu vzdáleném mlýně. Používali přitom tyto knihy ,6. a 7. Knihu Mojžíšovu, Kaballa a správnou cestu k dobru a zlu”. Tyto knihy musely být předem zabaveny, jak znělo udání. Nejdřív byla provedena domovní prohlídka u mlynáře Andreqse Schuha v Auschlmühle u Voitersreuthu Č. 30, bez úspěchu. Mlynář prohlásil, že jeho předchůdce Christ Heinrich, od nějž on koupil mlýn v roce 1835, by měl být ve mlýně ve Kruhsreuthu a také byla skutečně nalezena hebrejská kniha.
Mlynář vysvětlil, že ji dostal od pastora Martia v Schönbergu, ale také prý slyšel, že v obou Štekrových mlýnech se před 4 lety scházela jedna společnost, a že tam by mohly hledané knihy být, pokud nebyly mezitím ukradeny. Tak se stalo, že se 9.5.1838 hledaly v obou mlýnech knihy hledačů pokladů, rovněž bez úspěchu. Jediný zachovaný protokol o výslechu mlynáře Kradera v Horním mlýně je posledním zbytkem, dozvukem víry, táhnoucí se celým středověkem – víry ve výjimečné postavení mlynáře a mlýna.